Exkluzivní rozhovor o opravdovém partnerském BDSM David a Sabina jsou na první pohled sympatický mladý pár. Během rozhovoru vnímám, jak mezi nimi funguje partnerská chemie. Jsou k sobě milí a hodně se smějí. Působí vyrovnaně. Na první pohled na nich nikdo nepozná, jakým hrám se věnují za zavřenými dveřmi své ložnice a nejen tam. Nedílnou součástí jejich vztahu jsou už od začátku BDSM praktiky založené na dominanci a submisivitě. Je to pro ně hra, která jim přináší uspokojení, relax, vzrušení, intenzivní emoce i hluboký pocit důvěry a oddanosti jeden druhému. Napsala Svatava

Kdy vám do života vstoupilo vzrušení v podobě BDSM?

D: Mě už někdy ve dvaceti letech. Hledal jsem kam patřím, co mě baví, nebaví, vzrušuje. Ze začátku jsem zkoušel různé praktiky jako svazování, biče, rákosky nebo důtky sám na sobě. Po čase jsem potkal lidi, kteří to cítili podobně. Pro mě je BDSM o vztahu submisivity a dominance mezi partnery. Není to primárně o sexu. Ten je taková perlička na konec. Třeba pro subinky je největším potěšením, když jim dovolím se na konci udělat.

S: BDSM bylo něco, co mě už delší dobu lákalo a hledala jsem na internetu víc informací a inspirace. Přemýšlela jsem o tom, co chci v sexu vyzkoušet nebo dělat jinak. Narazila jsem  na stránky BDSM komunity. Zaregistrovala jsem se a zjistila, že jsou tam kvalitně moderovaná fóra, co mají hlavu a patu. Lidi, co tam psali, mi přišli normální a rozumní. Tak jsem hodila do místní skupiny pozvánku na pivo. Přišel jenom David, padli jsme si do oka a od té doby mě učí, jak se chová hodná holka.

Měli jste od začátku jasno, která role, jestli Déčko nebo esko, je ta vaše?

D: Původně jsem byl submisivní a vyzkoušel si různé praktiky v téhle roli. Po jednom zážitku se to ale ve mně otočilo. Souviselo to celkově se změnami, kterými jsem procházel na osobní úrovni. Jako Déčko z té zkušenosti teď těžím. Vím, jak se submisivní objekt cítí, jak to prožívá a mně se líbí to, že si tak můžu přes jeho prožívání, do kterého se umím vcítit, daleko víc užít celou situaci.

S: Já jsem submisivní. David by mi ani nic jiného nedovolil (smích). Za mě ale nejde bdsmko praktikovat v partnerském vztahu pořád.

To mě přivádí na otázku, jestli je pro vás složité přepínat z vašich rolí během BDSM her zpět do běžného vztahu. Promítá se vám do něj dominance a submisivita?

S: Některé páry si drží role takzvaně 24/7, tedy pořád, ale my to máme spíš jako hru, na kterou si snažíme najít čas a která nás moc baví.

D: Žijeme normální život. Až ve chvíli, kdy dojde na intimní rovinu, tak tam vstupují tyto praktiky.

S: Dokážeme se i pěkně pohádat (smích).

D: Náš běžný vztah funguje na vyrovnané partnerské rovině. Na všem se domlouváme. Naopak vnímám, že náš vztah je otevřenější. Víc mluvíme o svých pocitech a o tom, kdo co potřebuje.

S: Jiné páry se po hádce pomilují, no a já dostanu na prdel a jsme oba spokojení (smích).

Praktikujete BDSM i mimo vztah? Chodíte do klubů, na akce?

D: Ano, ale nechodíme převážně samostatně. Také hrací akce sám pořádám. Když někam jedeme, snažíme se tam být vždy oba dva, aby nebyl důvod k žárlivosti. Náš vztah je založený na upřímnosti. Nemám zájem hrát si s někým jiným potají. Ze skupinových akcí čerpáme hlavně inspiraci.

S: Je to pro nás prostě zábava.

Většina lidí, kteří zažili vzrušení pomocí BDSM praktik, považuje tzv. vanilkový sex za trochu nudu. Máte to taky tak?

D: Ano. Při “hraní” máš daleko víc intenzivnějších prožitků. Je to jak říkáš, klasickej sex ti pak přijde takovej nudnej. To ale neznamená, že ho nemáme. Když jsme sami, tak naše hrátky zpravidla končí sexem.

S: Hodně to souvisí s emocemi. Pro mě je celý náš vztah daleko intenzivnější právě díky BDSM.

D: Pro mě je to taky hlavně o emocích. Nejintenzivnější pocity prožívám s partnerem, tedy hlavně se Sabinou. Někteří lidé to neřeší. Viděli film Padesát odstínů šedi, jdou a seřežou nějakou holku z inzerátu. A ještě si o sobě myslí, jací jsou kingové. S tím nemůžu souhlasit.

Většinová společnost se pořád na BDSM komunitu dívá skrz prsty. Kromě zkresleného mediálního obrazu za tím může možná být i, v dnešní odosobněné individualistické době, strach z intimity, blízkosti, hlubokého partnerství.

D: Možná. Pro mě, jako Dominanta, je celá hra daleko složitější než pro esko, které prostě vypne hlavu a dělá to, co mu Déčko řekne. Dominant musí hlídat emoce, fyzickou bezpečnost eska a jeho hranice, jak fyzické, tak psychické. Pokud je to tedy správné Déčko. Pokud si člověk prožije špatnou zkušenost s amatérem, tak ho to může poškodit na hodně dlouho.

S: Pro mě je to hlavně relax. Během hry řeším svoje tělo, jak situaci a úkoly zvládnout.  Vyčistím si hlavu, proto to dělám. Po akci jsem jak po psychoterapii nebo po osvěžující sprše.

D: Je to forma terapie. Člověk se vyvíjí, upravuje se mu psychika. To se stalo i mě. Z  hodného synáčka se ze mě stal díky BDSM sebevědomý muž, který umí prosadit svoje názory a jde si za svým. Dokážu nakládat se svojí silou, ale zůstávají mi tam ty emoce a vnímání toho druhého. Hodí se mi to i v pracovním životě. Jsem daleko empatičtější. Hodně mi to pomohlo, ale byl to skoro dvacetiletý vývoj.

Stalo se vám, že nějaká praktika už byla přes čáru?

D: Jasně, ale proto funguje stopka, kterou může esko kdykoliv dát. Nám se to za celou dobu  stalo dvakrát, ale to je normální. Je důležité, aby na stopku Dominant hned správně zareagoval a dal pozor, aby se to už příště nestalo.

S: Někdy je to těžké, poznat tu hranici, kdy říct stop. Jako esko řeším, co ještě vydržím, protože když řeknu stop, tak celá hra končí.

Ví o vaší zálibě kamarádi, kolegové, rodina?

D: Úplně se s tím netajíme. Máme spoustu kamarádů z BDSM komunity, kde vystupujeme pod přezdívkami, ale s osobním životem to nepropojujeme. U mě v práci to kolegové ví a jsou s tím v pohodě. Samozřejmě, že tam nechodím s bičíkem (smích). Mámu tím nezatěžuji, asi by to nezkousla. Pořád mě vidí jako toho hodnýho kluka, který ji poslouchal na slovo. Je to stejný, jako že se nechlubíš tím, že tě baví anál. Proaktivně to nesdílíme, ale když se někdo zeptá, netajíme se s tím.

S: Hodně lidí to nechápe a má to spojeno s tím, že lidi praktikující BDSM jsou úchylové, mlátí se a tak. Pro tyhle lidi, i když by to třeba chtěli zkusit, je to prostě tabu. Ale díky Padesáti  odstínům šedi se situace hodně změnila a do naší komunity přišlo hodně mladých lidí, třicátníků, kteří se v tom shlédli. Když se mě někdo zeptá, nemám problém to říct. V práci to o mně vědí, ale mámě bych to taky neřekla.

Přemýšleli jste už o tom, jestli děti jednou naruší nebo jinak ovlivní váš ne úplně tradiční způsob zábavy?

D: Děti naruší i normální sex, pro mě je to to samé.

S: Omezení tam samozřejmě nějaké vznikne. Budeme muset třeba dobře schovat naše  hračky a upravit byt. Prostě zamknout kříž a hračky do skříně a na závěsný bod pověsit dětskou houpačku (smích).

Zkuste vyjádřit třemi slovy, co vám BDSM přináší.

S: Vzrušení, otevřenost, kreativitu.

D: Emoce, upřímnost, oboustrannou oddanost.

S: A pocit bezpečí.

Jak vás poslouchám, je to pro vás hodně o psychické rovině, spíš než o bolesti. Mediální obraz v tom vůbec nenacházím.

S: Pro mě je to určitě o psychice. Jako esko si musíš dobře hlídat, s kým do toho půjdeš, aby ti neublížil a neodnesl sis psychické následky, které nezmizí tak rychle jako ty fyzické.

D: Jsou ale eska i Déčka, které to mají jen o fyzické bolesti. To co se ti jako esku děje v těle, všechny ty hormony jako adrenalin nebo endorfiny, ty intenzivní emoce - proto to lidi dělají. Pak jsou ale dlouhodobý věci a ty jsou o vztahu. O tom, že nemáš každý týden jiný esko a máš to s tím vztahem propojený. Pak je ten vztah daleko intenzivnější a upřímnější. Někoho zmlátit může kdokoliv. Lidi si tak napravují svoje ega a ještě se tím chlubí. O tom to ale vůbec není. Za mě to pravé BDSM je o vztahu dvou partnerů, i když někdo může mít esek víc. I my si občas hrajeme s dalšími lidmi.

Davide, pohybuješ se v BDSM komunitě už dvacet let. Dokážeš popsat jak se za tu dobu proměnila?

D: Před dvaceti lety by tenhle rozhovor vůbec nevznikl, protože by ses do téhle komunity prostě nedostala. Teď je doba hodně otevřená, lidé sdílejí na internetu informace a komunikují pomocí aplikací. Dřív byla jediná platforma na lide.cz. Tam bylo pár desítek aktivních lidí, kteří se scházeli a nebylo lehké se mezi ně dostat. Teď si zajdeš do BDSM klubu, kam je volný vstup, dělají se kurzy, party. Já osobně rád poznávám nové lidi a rád se o těchto tématech bavím. Workshopy, které se tady organizují, jsou fajn, protože lidi poznají o co v BDSM reálně jde. Spousta domin přes inzerát často o hygieně, zdravotních rizicích nebo bezpečnosti vůbec nic neví.

Hodně používáte bondáž. Je svazování nebezpečné?

D: Pokud víš, co děláš, tak ne. Jako u všech ostatních pomůcek a hraček. I když i nám se nedávno stalo, že jsme stříhali provazy. Ale byl jsem na to připravený a věděl jsem co dělat.

Čiší z vás taková pohoda...

S: Máme čistou hlavu (smích).

Davide, vím, že jsi měl zkušenost i s placenými dominami. Jaké?

Co byste poradili člověku, kterého BDSM láká? Kde a jak by měl začít?

D: Určitě by si měl nejdřív hodně nastudovat, hledat si sám informace. Fajn je zajít si na workshop, číst diskuzní fóra. Doporučuji nejít tím způsobem, že si zaplatíš někoho, kdo ti udělá jenom divadlo nebo hůř, pokazí ti pocit z BDSM napořád a odradí tě.

S: Probíhají kurzy pro začátečníky, to je moc fajn způsob, jak začít. Každý má rád něco jiného. Nemusí to být jenom o bolesti. Někomu se líbí třeba jenom psychické ponížení nebo submisivita. Když už si někoho zaplatit, tak doporučuji si na něj zjistit reference.

Děkuji vám oběma moc za rozhovor.