Jako každý víkend jsem se probudil, jak jinak než sám ve své posteli. Teda v naší bývalé manželské posteli. Jasně, že ta moje stará má už někde někoho jinýho. Pracháče, který má luxusní vilu i auto, kde si jí pravidelně dává. No, co nadělám, aspoň že mám fantazii, kterou mi ani ona vzít nemůže. A taky mám ruce a přístup k internetu. Jinak mi vzala všechno i mýho milovanýho kocoura, on byl ten, kdo mi byl po celou dobu věrný.

Neměl bych si zajít pro nějaký prášky? Třeba by pak nebylo všechno tak depresivní. No, ale co když to jsou jenom lákadla na peníze. Všechno se kolem nich točí. Jo, ona je má ráda a já už jich nemám tolik, co dřív…

Skoro každý ráno mi stojí péro. Tak automaticky sahám po mobilu, který mám pod polštářem, abych s tím něco udělal. Tak co si vyberu dneska? Chtělo by to nějakou reálnou krásku, česku ideálně. Takovou poctivou ženskou, velký kozy. Tak hledám velký český kozy. Projíždím stránku za stránkou pořád nic, co by se mi líbilo. Jo, fotek plno, holky sice hezký, ale nic podle představ. Já bych přeci jenom radši video, abych pohonil.

Neztrácím naději a hledám dál, hele bezpasáka, název velmi zajímavej, takovej českej, proč se tam nepodívat. Hele, vypadá to, že sem našel přesně to, co jsem hledal, krásný holky, mají dokonce i český jména. Netrvá dlouho a vidím svoji favoritku. Totální bohyně, krásný velký kozy, na první pohled přírodní, že by trojky? Ty její blond vlasy a úžasný modrý oči, ve kterých bych se hned utopil. Sakra, tu bych chtěl, ta ženská má svoje kouzlo.

Na fotkách neukazuje úplně vše, ale i to co ukazuje, mi stačí k tomu, abych byl těsně před výbuchem. Když si představím, jak ji beru zezadu a ve dlaních mám ty její kozy, stříkám tak silně, jak kdybych nehonil snad týden. Vstávám a jdu si umýt ruce. Divný je to, že i teď, když je po všem, tak tu ženskou nedokážu vyhnat z hlavy, pořád na ní myslím. Jakou má asi kundičku…

Vracím se ještě na chvilku do postele a pořád si ji prohlížím. Projíždím i zbytek webu a dojde mi, že je to vlastně reálná holka! Myslel jsem si, že mám přehled, ale na tenhle web ještě nenarazil, divný… Jo jasně, je to šlápota, má u sebe i telefonní číslo. Tyhle holky jsem už párkrát zkoušel, ale pokaždý to bylo dost děsivé. Blbý řeči: „... honem, dělej, ať už to je…“ nebo taky „nene, tohle sis nezaplatil…“ Snad horší, než když jsem se doprošoval doma. Ne, díky, lepší pěkně v pohodě doma, ruka a video.

Pořád si říkám, že tohle by mohlo být jiný. Pohrávám si s myšlenkou, že jí zavolám. Najednou beru telefon do ruky a nejistě zadávám její číslo. Cítím šílený napětí. Po chvilce někdo zvedá telefon, slyším vychlastanej chraplák:

„Nooooo?“

Ježíši, to je snad chlap, hmm, tak nejspíš omyl. Obrovské zklamání vystřídalo mé počáteční nadšení. No zkusím to, koktavě ze sebe vymáčknu:

„Dobrý den, to je Aneta, číslo mám z webových stránek.“

Z druhé strany slyším:

„Jo, počkej moment.“

Tohle je na dobrý cestě, naděje se mi vrací. Najednou slyším příjemný dámský hlásek:

„Ahoj jsem Aneta, prý mě hledáš?“

Uff, číslo bylo správně, sem rád, že jí nepatří ten hlas, co jsem slyšel předtím. Neváhám a jdu se s ní domluvit:

„Ano, tvoje číslo je netu, máš dneska volno?“

Zase ten příjemný hlásek:

„Ano mám, kdypak máš čas?“

Na dnešek mám jenom pár věcí na zařízení:

„Co třeba podvečer, kolem 17, půjde to?“

„Jo, to budu jenom Tvoje, budu tě čekat.“

Následovaly instrukce, kam se mám dostavit a rozloučení.