Ponížená a zneužitá v lese, přivázaná ke stromu

Erotické povídky a vtipy

Ponížená a zneužitá v lese, přivázaná ke stromu

Napsal Sexuh

 

Už jako mladá jsem si začala uvědomovat, že se mi líbí ponížení a nesvoboda konaná na mě. Z počátku jsem nevěděla, co si s tím počít, čím jsem ale byla starší, začala jsem se dál a dál o tuto problematiku zajímat a navštěvovat na internetu stránky, které se touto tématikou zabývaly. Už jsem pár reálných zkušeností měla, ale nenašla jsem to, čemu bych se nejraději oddala. Úplně mě nevzrušovalo nechat se svázat, nechat se zmlátit, nechat si nadávat nebo se nechat oprcat partou chlapů, to mě úplně neuspokojovalo, ale nevěděla jsem, co vlastně chci. Jednoho dne jsem na seznamce pro subinky objevila inzerát, která dominantní muž hledal subku na psychické mučení.

Sliboval minimum ostatních prvků. Chvilinku jsme si psali, ale nechtěl mi říct, o co půjde, prý by to pak už nebylo ono. Zvědavost mi nedala a tak jsme si domluvili schůzku. Měli jsme spolu strávit noc ze soboty na neděli. V sobotu po obědě jsem už přešlapovala u vlakového nádraží, kde mě měl nabrat. Od dvě minuty později přijela modrá Mazda, která na mě zablikala světly. Nastoupila jsem, podala si s řidičem ruku a vyjeli jsme. Neřekl mi své jméno, trval na oslovení „pane“. S tím jsem neměla problém. Já se mu představila jako Aneta. Po krátké jízdě zastavil na zadní části parkoviště u Tesca. Oba jsme vystoupili.

Měla jsem se svléknout, vše nechat na sedadle v autě a lehnout si do kufru. Rozhlížela jsem se po okolí, úplně sami jsme tam nebyli. Nevím, jestli mě někdo viděl, ale poslechla jsem. Dal mi šátek přes oči, sluchátka do uší s dost hlasitou hudbou, zabouchnul kufr a pokračovali jsme v jízdě. Netušila jsem, jak dlouho pojedeme. Cesta byla z počátku v pohodě, pak čím dál tím víc rozbitá, až zastavil a otevřel kufr. Celá zpocená jsem ucítila čerstvý vzduch. Vylezla jsem z kufru a stála na nějakých kamíncích. Zabouchnul kufr, zamknul auto, chytil mě za ruku a někam vedl. Nevěděla jsem, kde jsme ani co se mnou bude.

Podle ochlazení vzduchu, vlhké země a jehličí jsem si domyslela, že jsme v lese. Bylo to napínavé, bavilo mě to. Šli jsme poměrně dlouho, nohy jsem už měla docela dost dorasované, jak jsem packovala o kořeny a kamínky. Sešli jsme z cesty a zastavil se. Sundal mi sluchátka. „Tak jsme na místě,“ řekl. Bylo tam ticho. Opřel mě o strom a začal k němu přivazovat. Provazy pěvně utáhnul. „Chceš napít?“ zeptal se mě. Odmítla jsem. Kdybych jen tenkrát tušila. Dal mi do pusy roubík. Pak překontroloval šátek na očích a znovu mi nasadil sluchátka. Předtím to byl nějaký metal, teď žánr, který nedokáži popsat.

Skřeky, pazvuky, absolutně spolu neladící nástroje, občas něco jako výkřik. No šílené. Řvalo mi to do uší na plné pecky. Do kundičky mi strčil nějaký vibrátor. Nebyl veliký, ani nevibroval kdo ví jak intenzivně. Přelepil mi ji lepicí páskou. Čekala jsem, co bude dál. Myslela jsem, spíš čekala nějakou ránu nebo snad prsnění, nedělo se nic. Byla jsem úplně dezorientovaná. Jediný smysl, který nebyl ochromený, byl cit. Cítila jsem na těle vánek, různou havěť, mravence, mouchy a dost možná i klíšťata. Nepoznala jsem, jestli jsme tam sama nebo nade mnou masturbují nějací chlapi. Bez jakéhokoliv doteku jsem tam stála už asi dvacet minut.

Začínala jsem mít strach. Hudba ve sluchátkách se stále opakovala, byla to asi jen pětiminutová nahrávka ve smyčce. Sliny mi tekly po bradě a přes zbytek těla až dolů. Svědily mě záda i různé jiné části těla. V dírce jsem stále měla vibrujícího robertka. O další hodinu později mi hlavou šly jen dvě otázky, buď mě obelstil a okradl a já se mohu jen modlit, že mě tady někdo najde a nebo je to součást hry. Sedí tady někde u mě a kouká na mě nebo už je dávno doma? S postupem času jsem se čím dál víc přikláněla k variantě, že tady jsem sama, jen zbývala otázka, jestli se pro mě ještě vrátí.

Hudba konečně utichla. Třeští mi z toho hlava, hrála několik hodin. Začínám vnímat zvuky okolí, byť mi je sluchátka úspěšně tlumí. Je pravda, že když nějaké smysly vyřadíte, ty zbylé se zdokonalí. Slyšela jsem vzájemné šumění stromů. Z počátku jsem se lekala deště, ten ale ani jednou nepřišel. Pokoušela jsem se vyplivnout roubík, nešlo to. Z otevřených úst jsem už šílela. Robertek už vibroval jen velice jemně. Celou pánev jsem měla pořádně rozvibrovanou.

Další problém byl, že se mi začínalo chtít čůrat. Vytlačit ze sebe tu hračku by problém nebyl, horší je ta hloupá izolepa. Vší silou a za plného soustředění se pokouším o odstranění lepítka. Ať na něj tlačím vibrátorem sebevíc, nepovoluje. Nakonec mi nic jiného nezbude a byť je to hodně nepříjemné, dokáži je vymočit i s páskou a robertkem v sobě. Pomočená páska povolí a hračka ze mě vyklouzne. Pravdou je, že izolepa na mě stále částečně drží, už alespoň můžu čůrat. S pomočenými nohami tam stojím dál a přitahuji ještě více mušek, než doposud. Výrazně se ochladilo. Myslím, že se začíná stmívat nebo už je noc.

Dokázala jsem si z uší střepat sluchátka, bohužel šátek přes oči a roubík v puse mám stále. Kolem mě už se pohybují i větší zvířata. Nějací ptáčci. Přes nohu mi dokonce něco přeběhlo, snad veverka nebo tak něco, naštěstí nejsem pokousaná. Prší. A to docela vydatně. Z počátku jsem jen cítila vlhko a slyšela šumění. Než déšť pronikl přes stromy, chvilinku to trvalo. Promokla jsem řádně. Vlasy i šátek mokrý, klepala jsem se zimou. Šlo jen o přeháňku, ale zvedl se vítr. Myslím, že nastydnu. Zkoušela jsem uvolnit kolena, abych neustále nemusela stát. Doufala jsem, že se na provazy nějak pověsím a budu jako v houpací síti. Jenže to nepůjde.

Jsem hustě omotaná a navíc hodně utažená. Jediné, čeho bych docílila, že se o kůru stromu odřu. Snažím se usnout, ale nejde to. Prsty na nohou už skoro necítím, jak jsou prokřehlé. Už je to nehorázná otrava, ale myslím, že začíná svítat. Mám pocit, že se otepluje a na břiše cítím nějaké teplo, snad sluníčko. Opět se mi chce na malou. Už asi dvě hodiny se to snažím vydržet, abych se vyčůrala jako člověk. Nakonec si opět pomočím nohy. Celý les se evidentně prohřál. Kručí mi v břiše a mám sucho v krku. Kde je má ranní káva? Každou chvíli tady musí být. Uklidňuji se tak.

Přemýšlela jsem nad tím celou noc a dávalo by to smysl. Domluvili jsme se, že strávíme noc a ráno to skončíme, že na oběd budu doma. Byl by hloupý, kdyby mě nepustil, odpoledne by mě začala rodina hledat a měl by problém. Začínám být paranoidní. Už několikrát jsem měla pocit, že slyším kroky, že ke mně přišel, ale žádná reakce, že by tady skutečně někdo byl se nedostavuje. Pekelně mě bolí nohy, pusu necítím, sliny neřeším. Problém je, že se mi chce na velikou. Světlo už musí být dlouho. Má naděje začíná umírat. Co když nepřijde? Onu potřebu jsem dokázala potlačil. Prozatím. Když nedojde, stejně budu muset.

Já vím, je to šílené, ale přeci neumřu s plnými střevy, to už je pak přeci úplně jedno. Musí být poledne. Každá minuta mi připadá jako hodina. Pokusím se asi po milionté dostat z provazů, stále nepovolují. Přemýšlím, na co umřu. Hlad? Žízeň? Sežrání zaživa? Představuji si, jak dlouho bude mé tělo schopné držet pohromadě a být přivázané u stromu, než se rozpadne. Nebo se dřív rozpadne ten provaz? Fuj, chce to změnit myšlenky. Brečím. To taky není poprvé. Jen mi znovu navlhne šátek. Vlastně ještě ani neuschnul po dešti, ale nemusím ho ve vlhkosti podporovat.

Opět slyším nějaké kroky. Srna či divoké prase? Nejspíš opět magořím. Dotkne se mě. Zkouším řvát, nejde to. Je to ten, co mě sem přivázal nebo nějaký náhodný kolemjdoucí? Co mi udělá? Znásilní mě? Zabije mě? Nebo mě rozváže? Zavolá policii a sanitku? Hraje si s mými prsy. Ten mi asi nepomůže, projede mi hlavou. Mlčí. Má teplé ruce, musím být dobře prokřehlá. Přejede mi po břiše a začne mě prsnit. Nelíbí se mi to, už toho mám dost, ale jsem bezbranná. Vrazí ho do mě. Naštěstí cítím, že má ochranu. I tak si to neužiji. Připadám si jako žíněnka, jako matrace přivázaná v lese ke stromu. Jako na potvoru má výdrž.

Střídá praktiky, lízá mě, prstí nebo normálně šoustá. Podle změny intenzity v přírazech a zvuků, které u toho vydává si domyslím, že se udělal. Vytáhne ho. Slyším nějaké zvuky, které si nedokáži přiřadit. Nejspíš se oblékal, domyslela jsem si to z kontextu následujících událostí, protože povolilo lano. Nožem ho rozříznul a já cítila, jak se mi přes hruď uvolnilo. Začala jsem s sebou vrtět, abych se ze spárů dostala co nejrychleji. Moc to nešlo. Než jsem si osvobodila ruce, byly tak dvě, možná tři minuty v háji. Už jsem pomalinku znovu propadala panice, že tam zůstanu. Sundala jsem si šátek. Oslepilo mě světlo. A to nebylo v lese kdo ví jak silné.

Rozhlédla jsem se po okolí. Uviděla jsem chlápka, co si se mnou pravděpodobně před chvilkou užil, stál docela daleko a když uviděl, že jsem se dokázala vysvobodit, utekl. Neodešel, opravdu utekl. Snad se bál, že ho zbiji, srab jeden. Celá jsem se rozvázala. Na světlo jsem si ještě nezvykla. Na zemi ležel použitý kondom. Byla tam i má kabelka, boty a zbytek oblečení. Nic nechybělo, ani mobil, ani peníze. Vše bylo suché, takže to tam v noci nejspíš nebylo. Na mobilu mnoho zmeškaných hovorů, bylo půl jedenácté odpoledne. Nebyl čas teď volat zpátky, chtěla jsem se odtamtud co nejrychleji dostat.

Oblékla jsem se a vydala se směrem, kterým šel onen muž. Přišla jsem za nějaké rozcestí. Sice asfaltová, ale zjevně ne moc využívaná silnice. Pustila jsem si v mobilu navigaci. Byla jsem dobrých 15 kilometrů od domova. Vznikla otázka, jak se odtamtud dostat. Vypadala jsem jako divoženka. Na stopování jsem se moc necítila. Pěšky jsem se vydala do nejbližší vesnice. Tam byla autobusová zastávka. Autobus jel ale až za dvě hodiny. Chtěla jsem využít taxi, restaurace v uličce mi však připomněla, že jsem už pěknou chvíli nejedla.

Tak jsem si šla dát oběd, který jsem snědla s takovou chutí, jako kdybych týden nejedla. Po obědě jsem si ještě dala skvělé kafé a vydala se na autobus. Z něj jsem už reagovala na všechny ty lidi, co mě sháněli. Domů jsem dorazila až okolo třetí. Autobus totiž nebyl přímý a volat komukoliv se mi nechtělo. Jak vysvětlit, že jsem se octla v nějaké díře uprostřed ničeho? Ten vůl se mi už neozval. Chtěla jsem vědět, jestli mě vysvobodil on nebo někdo cizí. Myslím, že to byl on, ale dost možná jsem ho překvapila, že žiji. No nic, už jsem docela vyléčená a až mě to zase někdy chytne, raději si nechám pořádně nařezat, abych si takové nesmysly vymlátila z hlavy.

 

Přečti si další eropovídky:

Erotické vtipy 20x jinak

Sex v Ghettu

Sex na posedu

Sex ve třech se silikonovou kamarádkou

 

      banner bezpasaka.cz   

 

porn banner bezpasaka.cz

 

banner holky na sex bezpasaka

© Bezpasaka.cz

Autor: 
Sexuh
Vstup na stránky je povolen pouze starším 18 let
Vstupujete na stránky se sexuálním obsahem. Kliknutím na vstoupit souhlasíte s následujícími podmínkami.

Stránky se sexuálním obsahem

Je mi více než osmnáct (18) let a potvrzuji, že jsem již dosáhl(a) zletilosti.

Pokud se nacházím ve státě, ve kterém je hranice zletilosti stanovena odlišně od České republiky (např. na 21 let), potvrzuji, že splňuji veškeré podmínky zletilosti a možnosti vstupu na uvedené stránky.

Zamezím, aby díky mému chování ke zde obsaženým datům přistupoval kdokoli nezpůsobilý či nezletilý.Můj zájem o všechny zde obsažené údaje a materiály je čistě soukromý a je určen pouze pro mou a jen mou vlastní potřebu.

Prohlašuji, že sexuálně zaměřený materiál mne nepohoršuje, neuráží a nejsem jim nijak ohrožen.Je mi známo, že veškeré obrazové a textové materiály na stránkách, na které jsem se rozhodnul vstoupit jsou chráněny autorským zákonem.

Jakékoli šíření obsahu nebo jeho částí bez předchozího písemného souhlasu provozovatele stránek je výslovně zakázáno.Jsem si vědom toho, že porušením některého z výše uvedených ustanovení se vystavuji riziku občanskoprávních sporů, případného i trestněprávního stíhání.

Potvrzením tohoto upozornění se již nebude upozornění na tomto počítači zobrazovat.

X

Přihlášení

Zapomněla jsi heslo?
Zašleme Ti nové na Tvou
emailovou adresu.