Dominika byla žena ve středních letech. Před pár měsíci byla nucena v podnikání vyhlásit bankrot a dluhy, které ji zůstaly na krku byly příčinou rozpadu jejího manželství. Poté, co firma zkrachovala, její manžel se s ní okamžitě nechal rozvést. Dům, ve kterém společně do té doby šťastně žili byl napsaný na Dominiky muže a ten ji nemilosrdně vyhodil na ulici. Byla na dně. Na vše zůstala úplně sama. Opuštěná a ti, které dosud považovala za přátele se k ní vzápětí otočili zády.

Z Prahy odcházela bez koruny v kapse. Nějakou dobu bydlela u své kamarádky, která ji jako jediná zůstala věrná. 

Veronika se živila tím, že nabízela mužům sexuální potěšení, a jelikož Dominika nutně potřebovala peníze, tak se k ní přidala. I když na rozdíl od Veroniky z této práce úplně tak nadšená nebyla. 

„To jsem dopadla! To by mě ani ve snu nenapadlo, že budu chrápat s chlapama za prachy,“ postěžovala si své kamarádce, když spolu popíjely kávu. 

„Ale, neber to tak tragicky. Hůř může být vždycky. Sex máš přece ráda ne, no a teď si tím můžeš ještě celkem slušně vydělávat,“ utěšovala ji Veronika. 

Dominika se zatvářila zoufale a odešla do svého pokoje. Chtěla být chvíli sama. Na konverzaci neměla náladu. Chtěla jen relaxovat a pohrát si se svými myšlenkami. 

Ležela na posteli a skoro už usínala, když jí vyrušilo vyzvánění telefonu. Neochotně přijala hovor a dost otráveně pronesla:

„Ano prosím!“

Volal jí zákazník, zda by na něho měla hodinu čas. Ačkoli na sex momentálně neměla ani pomyšlení, vybavila se jí její finanční situace a neměla jinou možnost, než souhlasit. 

Za půl hodiny už seděla na posteli postaršího muže, kterého by se za jiných okolností nedotkla ani omylem. Zákazník po ní vyžadoval anální sex, který Dominika přímo nesnášela. Byla to hodina hotového pekla. Klečela na čtyřech a muž jí vyšoustával prdelku. Prosila ho, aby jí to dělal jen do kundy, ale nebylo jí to nic platné. Vzlykala a plakala a právě to muže ještě více rajcovalo. 

„Drž ty děvko!“ řval na ni. 

Po tomto zážitku věděla, že tuhle práci už nemůže nadále dělat. Rozhodla se s tím skončit a znovu se postavit na vlastní nohy. Odstěhovala se od Veroniky a našla si novou práci jako prodavačka na malé vesnici. Plat byl sice žalostný, ale v této lokalitě se dal sehnat poměrně laciný podnájem a za předpokladu, že by si našla ještě nějakou brigádu, mohla by žít alespoň trochu normální život. O nic jiného jí v tuto chvíli ani nešlo. 

Ve vesnici byla ubytovna, na kterou se Dominika přestěhovala. Nebyl to žádný velký luxus, ale víc si zatím dovolit nemohla. 

Seděla v malé kuchyňce u malého stolu a se slzami v očích se rozhlížela kolem sebe. Pokoj byl temný, malý a celé toto prostředí na ni působilo velmi depresivně. Otevřela si láhev vodky, kterou téměř celou sama vypila. S velkými problémy se přesunula do postele a usnula dříve, než její tělo dopadlo na postel.

Takhle žila půl roku. Žila osamoceným životem, který nesnášela. Neměla žádné přátele, přítele ani milence. Prodávala v malém krámku na malé vesnici, do kterého si často chodili stěžovat lidé v důchodovém věku. Nesnášela svůj dosavadní život i práci, kterou byla nucena dělat. 

Každý večer se doma sama opíjela. Nemohla si najít nové přátele a sama sebe se ptala, zda o to vlastně vůbec stojí. 

„Až se tady budeš kopat nudou do prdele, můžeš vybalit zboží, které dneska přišlo!“ řekla jí její o dost starší kolegyně, když jí předávala směnu. 

Dominika hodila otrávený výraz a jen souhlasně přikývla. V malém kamrlíku si uvařila silného turka a posadila se na basy od piva. Zapálila si cigaretu, i když kouřit přestala už před lety. Zato teď jí nestačila krabička na den. 

Od dveří se ozval zvonek a to bylo znamení, že přišel zákazník. Otráveně vstala a šla na prodejnu. 

„Dobrý den!“ pozdravil ji mladý muž, kterého v prodejně, ani ve vesnici ještě nikdy neviděla. 

Odpověděla mu na pozdrav a čekala, až si nabere do košíku potraviny a přijde jí to k pokladně zaplatit. 

Mladík měl v košíku jen pár základních potravin a poté, co vše namarkovala se ho zeptala: 

„Ještě něco si budete přát?“ 

Mladík se usmál a řekl:

„No... to záleží, jestli dnes večer máte čas?“

Nechápavě na něho hleděla. 

„Jak to jako myslíte?“ zeptala se. 

„Pokud ano, tak si vezmu ještě láhev nějakého dobrého červeného vína,“ odvětil ji.

„A co s tím mám společného já?“ 

„Protože, jestli čas mít nebudete, nemám totiž s kým bych tu láhev vypil,“ vysvětlil jí situaci. 

„Tak třeba s nějakou kamarádkou, ne?“ navrhla mu řešení. 

„Momentálně žádnou nemám.“ 

„Aha, to znám!“ řekla mu. 

Zamlouval se jí. Byl milý, hezký a působil sympaticky. Nejvíce jí na něm zaujaly jeho černé, temné oči, do kterých mu při konverzaci hleděla. Dobrých třicet minut si spolu povídali. Neznala ani jeho jméno, ale zajímal jí. Stále ji přemlouval, aby k němu večer zašla na skleničku. Moc se jí nechtělo, protože ho vůbec neznala. Ale necítila z něho nic, co by jí nahánělo strach. 

„Tak dobře! Kolem sedmé hodiny tedy přijdu. Ale jen na chvíli,“ řekla mu a bylo vidět, že ho to dost potěšilo. Opět se na ni usmál a pronesl, že má velkou radost. Pak se s ní rozloučil, vzal nákup a odešel se slovy, že už se moc těší. 

Dominika zamkla obchod přesně ve čtyři hodiny a byla ráda, že má směnu za sebou. Tentokrát odcházela domů ve trochu lepší náladě, než obvykle. Možná za to mohlo nečekané setkání s jakýmsi cizincem. 

Dorazila do svého bytu a šla si dát sprchu. Mydlila si své tělo a cítila obrovskou nadrženost. Bože, kdy jsem naposledy vlastně měla sex, blesklo jí hlavou. Raději na to ani nechtěla vzpomínat, jelikož už to bylo několik měsíců a zřejmě to byl ten starý nechutný prasák, který ji proti její vůli píchal zadek. Jen si na to vzpomněla a chtělo se jí zvracet. 

Kundičku měla vlhkou a nadrženou. Vylezla ze sprchy a nahá si šla lehnout na gauč. Hladila si kundu a měla strašnou chuť na sex. Začala masturbovat a po chvíli se udělala. Pak usnula. 

Když se probudila za okny už byla tma. Rychle vyskočila a pohlédla na hodiny. Bylo pět minut po sedmé. Sakra! Když mám domluvenou tu schůzku, vzpomněla si a rychle se šla převléci do něčeho více atraktivního. 

Přistoupila ke skříni, kde měla oblečení a přemýšlela, co si jen vezme na sebe. Ze skříně vytáhla tmavě modré džíny a černé tričko. Natáhla si na sebe tanga a začala se chystat na domluvenou schůzku s tajemným cizincem. 

„Už jsem se bál, že nepřijdeš!“ řekl jí cizinec, když stála před jeho dveřmi. 

„Promiň! Na chvíli jsem usnula,“ vysvětlila mu důvod svého zdržení. 

„To nevadí. Hlavně, že jsi tady,“ řekl jí a pozval ji do svého vkusně zařízeného bytu. 

Přinesl víno a posadili se do obývacího pokoje. 

„Jak se vlastně jmenuješ?“ vzpomněla si, že nezná ani jeho jméno.

„Jsem Petr,“ odvětil jí. 

„Hezké jméno,“ pronesla a napila se vína. 

Petr jí vyprávěl o svém dětství, které měl celkem složité. Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo osm let a vyrůstal jen se svou matkou, která měla problémy s alkoholem. Jejich finanční situace byla vždy tragická, a tak není divu, že se Petr od své matky odstěhoval sotva dovršil plnoletosti. 

Nějakou dobu pracoval jako barman a později také jako vyhazovač v nočních klubech. 

„To zní zajímavě,“ podotkla Dominika. „A čím se živíš teď?“ zajímalo ji. 

Petr se na chvíli zamyslel a pak řekl: „To ti řeknu až někdy jindy.“

Dominika nic nenamítala, i když jí bylo divné, proč s tím dělá takové tajnosti. Čím se tak může živit, že se o tom nechce bavit, honilo se jí hlavou. Vypili láhev vína a Petr chtěl dojít pro další. 

„Hele, já už asi půjdu. Už mám dost. Já zas tolik nepiju,“ zarazila ho, když vstával. 

„Myslel jsem, že se zdržíš delší dobu?“ 

„Jsem nějaká utahaná a to víno mi vlezlo do hlavy,“ řekla mu. 

„Uvidíme se ještě někdy,“ zeptal se. 

Chvíli bylo ticho. 

„Určitě ano. Bylo to fajn,“ řekla mu a pomalu vstávala. 

Doprovodil ji ke dveřím a dal jí pusu na tvář. Usmála se na něho a rozloučila se s ním. Pak odešla. 

Po návratu domů si musela převléci mokrá tanga, jelikož po celou dobu návštěvy měla strašnou chuť se na něho vrhnout. Přitahoval ji a to moc. Věděla, že ho musí mít. Na první schůzce to však na sobě nechtěla nechat znát. Nejprve ho chtěla trochu více poznat. Ale věděla, že se s ním chce vidět znovu. 

Zbytek večera promasturbovala. Představovala si, jak ji Petr píchá zezadu a občasně ji silně pleskne přes zadek. Dělala si to hodiny a hodiny. Takhle nadržená už dlouho nebyla. Kolem třetí hodiny ranní vysílením usnula. 

Ráno zaspala a do práce přišla s půl hodinovým zpožděním. Od své kolegyně vyslechla dlouhou řeč o včasném příchodu do zaměstnání, ale po dlouhé době měla tak dobrou náladu, že se jen usmívala a přikyvovala hlavou. Stejně jí moc neposlouchala. Myšlenkami byla zcela jinde. 

Celý den v práci myslela jen a jen na Petra. V ruce držela telefon a přemýšlela, jestli mu má napsat, nebo počkat, zda se ozve on ji. Nakonec mu poslala stručnou esemesku, že si večer s ním hezky užila. Čekala na odpověď, ale žádnou nedostala. 

Uplynuly tři týdny a Petr se stále neozýval. Začínala z toho mít špatný pocit. Co se asi stalo? Že by snad na něho udělala špatný dojem? Stále dokola si opakovala sama pro sebe. 



Nastal chladný, deštivý den, kdy od samého rána pršelo a celý den byla venku mlha. Byla sobota a Dominika měla celý den volno. Byla ve svém bytě a neskutečně se nudila. Ležela na gauči, popíjela pivo z plechovky a v televizi sledovala film. Sem tam se smutně podívala na telefon a zase ho zklamaně odložila, když zjistila, že nemá žádnou novou zprávu. Nakonec u televize usnula. Probudila se až někdy navečer. Přistoupila k oknu a viděla, že venku stále ještě prší a fouká silný podzimní vítr. Odešla do koupelny, svlékla se a pustila na sebe horký proud vody. Myslela si, že ve sprše zažene svou depresi, ale to se zmýlila. Bylo jí stále pod psa. 

Hodila na sebe pouze hedvábný župan a chystala se otevřít si láhev své oblíbené vodky. V tom jí zapípala zpráva na telefonu… 

CO PLÁNUJEŠ NA VEČER? CO KDYBYCH TENTOKRÁT ZAŠEL JÁ K TOBĚ? – zněla zpráva od Petra. 

Nechtěla mu odepisovat hned po tom, co se jí dlouhé týdny neozval. Nalila si panáka, kterého vypila na ex. Pak si nalila dalšího. Chvíli vyčkávala s odpovědí. Dlouho to však nevydržela a odepsala mu, ať tedy klidně přijde, že ho moc ráda uvidí. 

Za pár minut obdržela další esemesku: 

OK! ZA PŮL HOĎKY JSEM U TEBE. TĚŠÍM SE. 

Telefon položila na stolek a napila se vychlazené vodky. Ze skříně vytáhla džínové kraťasy a tílko. Oblékla se, navoněla se a netrpělivě vyčkávala až uslyší zvonek u dveří. 

Půl hodina byla pryč a Petr stále nikde. Opět cítila ten hrozný stísněný pocit, který už jí měsíce pronásledoval. Nemohla se ho zbavit. Čím více chtěla, tím více se jí stále dokola vracel, jako bumerang. 

Už měla obavy, že se na ni opět vykašlal a našel si lepší způsob zábavy. Depresi přepíjela už pátým panákem a najednou někdo zazvonil. 

Vyskočila ze židle a šla otevřít dveře. Před nimi stál Petr a usmíval se na ni. 

„Ahoj kočko! Tak mě tady máš,“ řekl jí a podal jí rudé růže. 

„No děkuju,“ odvětila, vzala si od něho květiny a pozvala ho dále. „Jdeš ale trochu pozdě!“ Neodpustila si poznámku. 

„Promiň. Dnes jsem měl hrozný fofr,“ poznamenal. 

„Aha! Jasný, chápu.“ 

Petr se posadil v kuchyni k malému stolku u okna a prohlížel si její byt. 

„Tak tady žiješ?“ 

„Ano! Není to nic moc, ale víc si prostě nemůžu dovolit,“ řekla smutným tónem. 

„To stačí! Aspoň to není náročné na údržbu,“ řekl jí. 

Dominika se posadila ke stolku naproti němu a nalila mu také panáka. Začali si povídat. Zajímalo jí, proč se tak dlouho neozval. Vyprávěl, že musel nečekaně odjet do zahraničí kvůli obchodu, a tak na ni neměl čas. 

„Dnes ti ale vše vynahradím. Slibuji!“ pronesl a zadíval se jí do očí. 

Při tomto pohledu se začervenala jako nějaká patnáctka. 

„A jak?“ zeptala se. 

Vstal a přistoupil k ní. Políbil jí. Po chvíli ho od sebe odstrčila a rázně mu řekla:

„Vynahradíš mi to tak, že mě tady ošukáš?“ 

Hleděl na ni a tvářil se dost zmateně. 

„Nerozumím ti?“ 

„Skoro měsíc mi nepošleš ani blbou esemesku, nedáš o sobě vědět a teď si sem přijdeš a čekáš, že si pískneš a já ti automaticky roztáhnu?!“ 

„Říkal jsem ti přece, že jsem byl v zahraničí.“

„Jo, tomu můžu věřit, ale taky nemusím,“ trvala si na svém. 

Nakonec se mu ale podvolila a nechala se ošukat na stole. Petr hned po sexu odešel a ona zůstala opět sama, jen se svými depresemi. 

Ráno se probudila nahá ve své posteli. Podívala se na telefon a měla od něho dvě nové zprávy. V první jí přál dobré ráno a ve druhé se ptal, co budou dnes dělat? 

Hodně ji to potěšilo. Měla strach, že ho zase několik týdnů neuvidí. Že by se v něm přeci jen spletla a nakonec jí mile překvapil a tento vztah měl budoucnost? Říkala si v duchu. Vlastně to bylo její velké přání. 

Vyrazili spolu na oběd, odpoledne strávili sexem a večer ji vzal do kina. Po tomhle gestu se jí zamlouval čím dál tím víc. 

Po dvou měsících už to mezi nimi nebylo jen o sexu, ale stal se z nich pár. Mezitím se do něho stačila zamilovat a to až po uši. Přesto toho o něm věděla velmi málo. Petr o sobě mluvil nerad. Dosud vůbec netušila, čím se vlastně živí. Jednou se ho na to zkusila zeptat, ale řekl, že dnes na takové hovory nemá náladu a že tohle téma nechají na jindy. Pak se začal bavit o něčem jiném. To ji celkem mátlo. Nevěděla, co si o tom myslet. 

Venku se po dlouhých měsících začalo konečně oteplovat a blížila se doba hezkého počasí, které úplně vybízelo k výletům a cestování. 

Petr jí jednoho dne překvapil, když jí navrhl, že musí na dva týdny pracovně do Španělska a že by mu udělalo velkou radost, kdyby ho doprovázela. To pro ni byla hotová senzace. O takovém životě vždy snila. Milovala cestování a Španělsko vždy toužila navštívit. 

Petr se o vše postaral, zamluvil pro oba letenky v první třídě a luxusní apartmá v hotelu s výhledem na pláž. 

Dominika měla pocit, že je snad v pohádce. Po příletu se zabydleli na pokoji, kde si hned užili hodně divoký sex, který trval skoro dvě hodiny. Pak oba usnuli a spali až do rána. 

Ráno se probudila v posteli sama. Myslela si, že si Petr jen přivstal a šel si jako každé ráno zaběhat. Uplynulo půl dne a Petr se stále nevracel. Po čtyřiadvaceti hodinách jeho zmizení oznámila místní policii, která ji následující den přišla na hotel oznámit zprávu, která ji bude strašit až do konce života. 

Petrovo tělo bylo nalezeno v centru města a v těle měl dva průstřely. Policie sice zahájila vyšetřování, ale po dvou týdnech neměla žádné informace, které by vedly k dopadení pachatele. 

Dominika se vrátila zpět do malé vesnice, kde pracovala jako obyčejná prodavačka v malém krámku, kde ji denně ztrpčovali život staří obyvatelé vesnice. Po další roce na tomto postu se rozhodla zkontaktovat se svou starou známou Veronikou a vrátila se zpět do sexbyznysu. 

O pět let později se dozvěděla, kdo byl vlastně Petr. Jeho skutečné jméno bylo Patrik Dlouhý a žil dvojím životem. Pracoval pro ruskou mafii, pro kterou dělal špinavou práci. Když začal být hamižný a měl stále vyšší požadavky, šéfové se rozhodli pro jeho likvidaci. 

To byl pro Dominiku hotový šok. Vůbec netušila, koho si vlastně pustila do svého života. Ale po tak dlouhé době už to ani moc neřešila. 

Své finanční problémy měla vyřešené a nyní si žila celkem spokojeným životem. Při práci společnice se poučila z prvotních chyb – zařídila si stálou klientelu na úrovni a nakonec si uvědomila, že i tato práce má své pozitivum.