Zpověď transsexuála: Nejsem úchyl, blázen ani gay. Jsem žena!

Rozhovory

Zpověď transsexuála: Nejsem úchyl, blázen ani gay. Jsem žena!

V pubertě se bránila šikaně a posměškům. Zvykla si na ně, ale psychiku jí to stejně rozhodilo. Stejně jako ten vnitřní rozpor, že už nechce být mužem-transsexuálem, který se převléká do ženských šatů. I když má v občance pohlaví muže, cítí se jako žena. Říká si Míla Dolly (23) a čeká na hormonální léčbu a operace, které ji udělají šťastnou. Navždycky.

Napsala Laura

Téma transsexuality je pro mě celkově dost negativní, ale zase nechci tvrdit, že život transsexuála je jen bolest a utrpení. Najdou se i lidé, co vás neodsuzují, kteří vás berou jako ženu a vůbec nedělají rozdíly. Je hodně příjemné, když se v něčí společnosti cítíte jako skutečná žena a nemusíte poslouchat hloupé otázky. Je to taková ochutnávka normálního života.

 

Kdy jste si poprvé uvědomila, že se necítíte dobře ve svém těle?

Jako velmi malé dítě ve školce jsem byla dost nešťastná. Popravdě jsem se nikdy v životě necítila jako kluk nebo muž. Zkrátka jsem žena v mužském těle. Není to tak, že bych si jednoho dne usmyslela, tohle chci změnit. 

 

Nešťastná ve školce… Co se pětiletému dítěti honí v hlavě?

Nevím, jak to mají jiní transsexuálové… Ale žensky jsem se chovala už prakticky od narození, logicky na to i malé děti ve školce reagovaly špatně. Když už jsem si s někým hrála, tak s holkami. Některé mě odmítaly, protože jsem byla kluk. Někteří chlapci v mé jemnosti viděli slabost, takže si mě dobírali. I malé děti umí být zákeřné. Navíc já jsem nikdy nebyla příliš společenská, spíše jsem se držela stranou.

 

Dokážete ten vnitřní pocit rozervanosti popsat?

Moje pocity se nevejdou na pár řádků, tohle zkrátka nelze popsat slovy. Je to nepříjemné a bolestivé. Způsobilo mi to mnoho psychických problémů. Nikomu to nepřeju. Každé ráno se probouzet a brečet u zrcadla. Každý večer, když se sprchujete, být zhnusená ze svého těla. Připadáte si ošklivá, jako byste byla zrůda.

 

To jsou ale hodně ostrá sebehodnotící slova. Kolik vám bylo, když jste se rozhodla otázku transgenderu řešit?

O transsexualitě jsem se dozvěděla v pubertě. Řekla jsem to svým rodičům, ale byli zásadně proti. Na kliniku jsem začala docházet až v 18 letech. Není to snadné pro mě, ani pro mé blízké. Ano, jsem hodně sebekritická. Celý život se bráníte před urážkami, až jim jednou začnete sami věřit.

 

Jaká je vaše sexuální orientace?

Jsem normální heterosexuální žena a líbí se mi muži. Partnera ale nemám, protože není snadné někoho najít. Zvlášť když jsem takový polotovar ženy. Lidé mě buď nenávidí, nebo se mnou chtějí zkusit sex. Nejsem ale pokusný králík, nejsem prostitutka

 

Zkusit sex s mužem, co vypadá jako žena?

Pro mnoho mužů je to atraktivní. Jde však spíše o vzrušení, různé sexuální představy. Nechci strašit ostatní trans, že není možné si někoho najít. Jde to, ale máme to holt složitější. Měla jsem muže, kteří mě měli rádi takovou, jaká jsem, ale po čase mě stejně opustili. Důvody byly zase v jejich rodině a mezi přáteli. Otočili se proti nim. Aby si prý našli raději normální holku.

 

A vy byste tou normální holkou chtěla tolik být. Komu se svěřujete?

Protože jsem se vždycky chovala jako žena, byly holky také mé první vrby. A vlastně jim to nepřišlo nijak divné. Ale okolí mě téměř vždycky považovalo za gaye.

 

Rodina vás podporuje?

Ano. Zvykli si, že nejsem kluk. Ale pořád to není taková podpora, jakou bych si přála. Babička a děda mě vozili a pořád vozí na sexuologii, kde vlastně otázku své přeměny řeším.

 

Jak to myslíte s tou podporou, že to není podle Vašich představ?

Rodina si sice zvykla na to, jaká jsem, ale radostí rozhodně neskáčou. Spíše tak nějak doufají, že si to jednoho dne rozmyslím a budu normální muž. Což se ale nikdy nestane.

 

Jak těžké je začlenit se do společnosti, když víte, že jsou tady předsudky lidí?

To je opravdu hodně složité. Šikanují vás. Dívají se na vás jako na divné stvoření. Ve smyslu – co a kdo vlastně jste. Na všechny ty urážky a opovržlivé pohledy si člověk zvykne. Když mě lidé považovali za gaye, bylo to nepříjemné. Když jsem se začala projevovat jako žena, jejich reakce a agresivita se ještě zhoršily. 

 

Lze si zvyknout na urážky? Nikdo nechce, aby ho někdo ponižoval…

Člověk se spíše naučí urážky ignorovat. Ale mám i hezkou odezvu, občas mi někdo pochválí můj ženský vzhled. Nebo se mi stane, že lidé ani nepoznají, že jsem trans. To mám pak velkou radost. Díky tomu se chvilkama cítím jako normální žena, stejná jako všichni ostatní.

 

Musela jste kvůli tomu všemu vyhledat psychologickou pomoc?

Ano, psychologa navštěvuji pořád. Je to součást terapie u každého transsexuála. Také chodím k psychiatrovi, jelikož mám mnoho problémů, které vznikly hlavně v dětství a při dospívání. Kdy jsem ještě neměla odvahu stát se ženou.

 

Kdy jste se poprvé oblékla do dámských šatů? 

Bylo mi asi patnáct. Dámské oblečení jsem zkoušela potají v koupelně. Bojovala jsem se svým tělem a už jsem nedokázala ženskost nosit pouze v sobě. Do společnosti jsem se jako žena začala oblékat až v osmnácti. 

 

A jaké byly reakce  lidí okolo Vás?

Reakce lidí, co mě znali, byly hrozné. Stejně tak těch, co poznali, že nejsem pravá žena. Ale já se cítila šťastnější, když jsem mohla mít sukni, podpatky a namalovat se. To jsem byla konečně já. V pubertě jsem se třeba jen líčila, takže jsem byla zmalovaný chlapec, což poutalo zraky každého. Nyní, když jsem však byla za ženu, cítila jsem se přirozeněji.

 

Kam jste se jako žena oblékala? 

V osmnácti jsem změnila obor studia a nastoupila na novou školu. První školní den byl zároveň první den pro mě jako ženu. A od toho dne jsem byla ženou za každé situace. Byl to takový nenápadný začátek. Ve třídě se všichni divili, ale reakce nebyly tolik negativní, jak jsem čekala. Během týdne se to o mně po škole rozkřiklo a doslova přiletěla smršť vulgárních nadávek. Už mě to až vytáčelo, celé ty roky odpovídat stále dokola na stejné otázky. 

 

Na jaké?

Třeba, co mám vlastně mezi nohama. Brala jsem to sice s humorem, ale když posloucháte každý den to samé, je to dost otravné.

 

Co říkáte heterosexuálním mužům, když vás osloví?

Toto je celkem zajímavá otázka. Když mě muži osloví na ulici, usměju se a jdu dál. Nebo je ignoruji. Nejčastěji mně ale píší na sociálních sítích. Na internetu se mi většinou stává, že podle fotek muži ani nepoznají, že jsem trans. Většinou je odmítám s tím, že nemám zájem, abych se vyhnula nepříjemnému překvapení. 

 

A co když vás zaujmou? Taky odmítáte?

Napíšu jim, že jsem trans a nechám na nich, jestli zájem zůstane, nebo pomine. Stýkám se především s heterosexuálními muži. Bohužel okolí nereaguje moc pozitivně a tito chlapi nejsou zvyklí na takové urážky a velký nátlak rodiny a přátel. Tudíž to často rychle vzdávají. Kdysi jsem si myslela, že se za mě stydí, ale teď vím, že se stydí sami za sebe.

 

Co řešíte se svými kamarádkami?

Momentálně kamarádky nemám, spíš jen známé, se kterými se pozdravím. Jakmile jsem dostudovala, všechny spolužačky se vydaly svou vlastní cestou. Kontakty se začaly rychle vytrácet. Občas mi chybí jen tak blbnout a bavit se o obyčejných věcech. Momentálně ani přátelství nevyhledávám, ale souvisí to spíše s mými duševními a psychickými problémy. V tomto směru mi transsexualita tolik nebrání. Vždycky se najde někdo, kdo vás pochopí.

 

Kdy jste začala řešit, že byste ráda změnila pohlaví?

To bylo právě v těch 18 letech. Jenže je to cesta na dlouhou trať. Kvůli všem těm mým psychickým problémům se léčba velmi protáhla. Vlastně se mi prodloužila o několik let.

 

Čím vším jste zatím musela projít?

Nechala jsem si změnit jméno na neutrální rod. Chodím také na kontrolu kostí, štítné žlázy, odběry krve… To všechno se dělá před tím, než začnete brát hormony.

 

Proč kontrola kostí?

Pro léčbu hormony musí být kosti silné, ty já nemám. Celkově celé mé tělo musí být dostatečně odolné. A hormonální léčbu řeším právě teď. Čeká mě řada zákroků.

 

Bojíte se přeměny?

Z té strach nemám. Jediné čeho se bojím, abych nezůstala uvězněná v mužském těle. 

 

Zmínila jste změnu jména. Na úřadech se asi setkáváte také s nepochopením…

Tady se setkávám s problémy docela často. Nejen na úřadech, ale i u lékařů. Vypadám jako žena, ale v občance mám napsáno muž.

 

Vysvětlete mi tedy, jak je to s tím neutrálním jménem, když máte v občance muž?

Neutrum je vlastně jméno a příjmení, které je pro oba rody. Pro ženský i pro mužský. Je to vlastně taková přechodná fáze. Když mě v čekárně nebo na úřadech osloví tímto neutrálním jménem, nevzbuzuji takovou pozornost, jako kdyby na mě volali tím mužským. Ženské jméno mohu mít až po operaci pohlavních orgánů. 

 

Kdybyste měla všem těm, kteří vám nerozumí, něco říci, co by to bylo?

Že nejsem úchyl ani blázen. Nejsem gay, co se obléká do dámských šatů. Jsem žena. Tohle jsem si sama nevybrala. Nechci být transsexuál. Zkrátka se tak člověk narodí, a pak jen záleží, jestli vydrží celý život uvězněný v těle jiného pohlaví. Jestli chcete trpět, nebo protrpět si ještě mnohem víc. Abyste se stali sami sebou a jednou snad pocítili štěstí. Nedokážu si představit život, kde bych nebyla ženou. To bych se raději zabila. Ale sem ráda, že jsem měla a mám sílu být sama sebou. Že si jdu si za svým snem.

 

Mohlo by vás zajímat:

Pissing, wetting, bedwetting. Rozhovor s milovníky zlatého deště

Rozhovor o polyamorii aneb jaké to je, když milujete více partnerů

Rozhovor o opravdovém partnerském BDSM

Luxusní společnice 21. století - novoroční superrozhovor s Lucií Hříšnou

 

      banner bezpasaka.cz   

 

porn banner bezpasaka.cz

 

banner holky na sex bezpasaka

© Bezpasaka.cz

Autor: 
Laura
Vstup na stránky je povolen pouze starším 18 let
Vstupujete na stránky se sexuálním obsahem. Kliknutím na vstoupit souhlasíte s následujícími podmínkami.

Stránky se sexuálním obsahem

Je mi více než osmnáct (18) let a potvrzuji, že jsem již dosáhl(a) zletilosti.

Pokud se nacházím ve státě, ve kterém je hranice zletilosti stanovena odlišně od České republiky (např. na 21 let), potvrzuji, že splňuji veškeré podmínky zletilosti a možnosti vstupu na uvedené stránky.

Zamezím, aby díky mému chování ke zde obsaženým datům přistupoval kdokoli nezpůsobilý či nezletilý.Můj zájem o všechny zde obsažené údaje a materiály je čistě soukromý a je určen pouze pro mou a jen mou vlastní potřebu.

Prohlašuji, že sexuálně zaměřený materiál mne nepohoršuje, neuráží a nejsem jim nijak ohrožen.Je mi známo, že veškeré obrazové a textové materiály na stránkách, na které jsem se rozhodnul vstoupit jsou chráněny autorským zákonem.

Jakékoli šíření obsahu nebo jeho částí bez předchozího písemného souhlasu provozovatele stránek je výslovně zakázáno.Jsem si vědom toho, že porušením některého z výše uvedených ustanovení se vystavuji riziku občanskoprávních sporů, případného i trestněprávního stíhání.

Potvrzením tohoto upozornění se již nebude upozornění na tomto počítači zobrazovat.

X

Přihlášení

Zapomněla jsi heslo?
Zašleme Ti nové na Tvou
emailovou adresu.